Zlatá
koruna - kostel Na nebevzetí P. Marie, chórové varhany
Základem
nástroje je manuálová vzdušnice s původním Principálem a dalšími torzy
původního píšťalového fondu datovaná I694, provedení se shoduje s řemeslnou
praxí českobudějovických varhanářů N. Misteindla a B. Wollerse. Nepochybně se
jedná o pozůstatek jednoho ze dvou menších jednomanuálových nástrojů, které se
nacházely v
interiéru
českobudějovického sv. dominikánského klášterního chrámu Obětování Pany Marie.
Po zrušení kláštera dle archivních dokladů se jeden z těchto nástrojů dostal do
českobudějovického chrámu sv. Mikuláše, nově povýšeného na katedrálu a zde byl
posléze v průběhu 1. třetiny 19. století osazen do nové luisézní skříně
přikomponované ke kanovnickým chórovým
stallám přivezeným sem ze Zlaté Koruny. K nástroji byl připojen trvale zapojený
pedálový rejstřík, který' byl umístěn do protějškové výtvarně shodné symetrické
skříně s němými atrapami prospektových píšťal na protilehlé straně presbytáře,
traktura pedálu byla vedena pod podlahou.Roku 1912 E. Š. Petr výrazně
romanticky upravil dispozici. Při zbytečné radikální liturgické reformě
interiéru katedrály v letech 1968 - 70 byly chórové lavice i s těmito varhanami
přemístěny do interiéru chrámu ve Zlaté Koruně, kde byly provizorně bez uvedení
do provozu sesazeny. Pokus o navrácení varhan do interiéru českobudějovické
katedrály, kterému výtvarnou koncepcí i technickým řešením nejlépe odpovídají,
se nesetkal s pochopením.V letech 1997 - 2000 byl nástroj restaurován do
původní podoby D. Doubkem (stroj) a akademickým malířem V. Potůčkem (skříň),
situace zlatokorunského chrámu však neumožnila rekonstruovat původní funkční
řešení s protějškovými skříněmi a proto obě symetrické skříně byly posazeny pod
oblouk mezi hlavní a severní lodí "zády k sobě". Manuál i pedál mají
krátké oktávy.
Manuál (C – c3, 45 tónů) Pedál (C – a, 18 tónů, krátká
oktáva)
Copula 8‘ Octavbas 8‘ (trvale zapojen)
Principal 4‘
(prospekt, původní)
Flöte 4‘
(dřevo, otevřená)
Octav 2‘
Quint 1
1/3
Mixtur 1‘